Pravidla pro dodávku tepla vycházejí z venkovní teploty, ale v moderních otopných soustavách už nemusí být začátek topení tak jednoznačný. Záleží na způsobu vytápění, regulaci i konkrétním řešení domu. Jaká pravidla platí pro byt s vlastním zdrojem tepla? Jak je to u bytů napojených na centrální zásobování? A co má na náklady za vytápění skutečně největší vliv?
Úřední topná sezóna – co říká vyhláška
Standardně se za otopné období považuje doba od 1. září do 31. května následujícího roku. Povinnost zahájit dodávku tepla pro vytápění, podle vyhlášky č. 194/2007 Sb., vzniká tehdy, když je po dva dny průměrná venkovní denní teplota nižší než 13 °C a předpověď neukazuje oteplení na třetí den. Povinnost dodávat teplo pro vytápění končí v opačném případě, tedy když je po dva dny průměrná denní teplota vyšší než +13 °C a předpověď neukazuje ochlazení na třetí den. Proto je možné i přerušení vytápění, pokud se například během dubna vyskytne týden s průměrnými denními teplotami nad 13 °C.
TIP: Jak ušetřit na vytápění a co naopak nedělat jsme si ukazovali v díle ČEZ akademie.
Úřední topná sezóna – jak to chodí v praxi
Vzhledem k poměrně značným klimatickým rozdílům mezi konkrétními místy v České republice, například mezi Polabím a Vysočinou, může být i poměrně velký, vícedenní rozdíl v zahájení topné sezóny s využitím podmínek vyhlášky č. 194/2007 Sb. Dřívější začátek topné sezóny v otopném období může zvolit i dodavatel tepla, pokud to uzná za vhodné z hlediska potřeb napojených objektů. Například v Brně bylo v sezóně 2023/24 zahájeno vytápění 5. října 2023, zatímco v sezóně 2024/25 to bylo 13. září 2024.
Z pohledu uživatele bytu, respektive nákladů na vytápění, nemá začátek a konec topné sezóny zásadní význam. Náklady ovlivňují klimatické poměry.
TIP: „Meziroční porovnání otopných období“ si lze pro konkrétní lokalitu udělat s využitím pomůcky na portále TZB-info.
Moderní topná sezóna
Cílem vyhlášky č. 194/2007 Sb. bylo stanovit limity, které zaručí přijatelný tepelný komfort v bytech za dnes již více méně překonaných technických podmínek. Výchozí stav stanovily uhelné teplárny, u kterých bylo nutné nejprve roztopit kotle, začít vyrábět páru nebo horkou vodu, dostatečně prohřát teplovody. Tento proces měl značnou setrvačnost, a proto vyhláška pro podmínky vytápění bytů stanovila určitý kompromis.
Moderní zdroje tepla, jak vzdálené v teplárnách, tak přímo v domech nebo i bytech, jsou velmi dobře a rychle regulovatelné. Teplem, tedy energií, se šetří a využívají se pokročilé způsoby regulace pracující automaticky podle aktuálních klimatických poměrů a stále více se opírají o předpovědi počasí na více dnů dopředu.
TIP: Snižujete stupeň vytápění na radiátoru, když nejste doma? Opatrně s tím, jak jsme si řekli ve starším díle ČEZ akademie.
Topná sezóna v bytě s vlastním zdrojem tepla
Pokud má byt vlastní zdroj tepla, plynový nebo elektrický kotel, lokální elektrická či plynová topidla, podlahové, stropní či stěnové sálavé elektrické vytápění, reverzibilní klimatizaci (tepelné čerpadlo) s funkcí vytápění atp., pak si rozsah topné sezóny určuje uživatel bytu, respektive se o něj stará naprogramovaná regulace. Nejčastěji se vychází z tepoty vzduchu v referenční místnosti.
Byt bez vlastního zdroje tepla
V tomto případě je byt napojen na domovní zdroj tepla nebo soustavu zásobování tepelnou energií SZTE (CZT). Pak mohou nastat v zásadě dvě varianty. A to varianta, kdy o dodávce tepla pro vytápění rozhoduje provozovatel SZTE nebo varianta, kdy o dodávce tepla pro vytápění rozhoduje uživatel bytu tím, jak si nastaví regulaci. Rozdíl mezi variantami vytváří konkrétní řešení otopné soustavy a přípravy teplé vody.
Dodávka tepla pro vytápění je oddělena od dodávky teplé vody
V tomto případě je teplá voda dodávána do bytu ze zdroje samostatným rozvodem a jiným samostatným rozvodem je dodáváno do bytu teplo pro vytápění. Typické je to pro tzv. čtyřtrubkové rozvody z některých tepláren, okrskových předávacích stanic tepla, ale často je tak řešena dodávka tepla a teplé vody z domovní kotelny do bytů. V tomto případě se na zahájení a ukončení topné sezóny aplikují pravidla daná vyhláškou č. 194/2007 Sb. Pokud domovní kotelnu vlastní SVJ, bytové družstvo, mohou si vlastníci stanovit vlastní pravidla, ale vždy musí splnit podmínky dané vyhláškou.
Dodávka tepla pro vytápění probíhá společně s teplem pro přípravu teplé vody
Stále častěji se využívá systém založený na trvalé celoroční dodávce tepla do bytu, do bytové stanice. Bytová stanice zajistí dodávku tepla do otopné soustavy bytu a také přípravu teplé vody. Toto řešení vytváří maximální volnost pro uživatele bytu, aby si začátek, přerušení a konec topné sezóny volil podle svých potřeb nastavením regulace. Umožňuje to režim dodávky tepla do bytu z jeho zdroje prostřednictvím otopné vody s přívodní teplotou minimálně cca 60 °C nutnou pro hygienickou přípravu teplé vody. Tato teplota otopné vody stačí i pro vytápění bytů v méně chladných obdobích. Pokud venkovní teplota klesá, dodavatel tepla dle ekvitermní regulace zvyšuje teplotu otopné vody tak, aby se pokryla narůstající potřeba tepla pro vytápění.
Topná sezóna a náklady za vytápění
Ať již jde o dodávku tepla do bytu pro vytápění jen během úředně stanovené topné sezóny nebo v podstatě libovolně dle rozhodnutí uživatele bytu, vždy je třeba myslet na vznikající náklady. Významně je ovlivňují individuální požadavky na tepelný komfort. Někomu stačí teplota vzduchu v bytě 20 °C, jiný požaduje 23 °C a rozdíl v potřebě tepla na vytápění bytu může dosáhnout až 18 %. V bytových domech, vzhledem k vyhlášce č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům a zvoleném poměru základní spotřební složky, to může znamenat zvýšení nákladů na vytápění bytu o cca 10 % a více.
Nezapomeňte, že čím přesněji dokáže pracovat regulace vytápění v každé místnosti, tím lépe.
